Filtry
Odpovědná organizace / Území
Typ dokumentu
Platnost
Témata
Vyhledávání
Řazení:
383 strategických dokumentů
Řazení:
Program rozvoje Jihočeského kraje je základním střednědobým dokumentem regionálního rozvoje na úrovni vyššího samosprávného celku, jehož hlavním účelem je definování strategické rozvojové vize a globálního cíle Jihočeského kraje pro období let 2014-2020. První oddíl dokumentu je analytická část, jež je složena ze socioekonomického profilu a SWOT analýzy Jihočeského kraje. Na základě této analytické části je pak v druhém oddílu dokumentu definována rozvojová vize, resp. globální cíl, který bude naplňován prostřednictvím pěti dílčích cílů na úrovni prioritních os, jež jsou dále rozpracovány do opatření a následně do konkrétních aktivit a záměrů, kterými budou dílčí cíle naplňovány.
Zásady územního rozvoje jsou územně plánovací dokumentací pro území celého kraje. Stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory s cílem prověřit možnosti budoucího využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
Zásady územního rozvoje jsou územně plánovací dokumentací pro území celého kraje. Stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory s cílem prověřit možnosti budoucího využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
Zásady územního rozvoje jsou územně plánovací dokumentací pro území celého kraje. Stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory s cílem prověřit možnosti budoucího využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
Zásady územního rozvoje jsou územně plánovací dokumentací pro území celého kraje. Stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory s cílem prověřit možnosti budoucího využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.
Strategie resortu Ministerstva zemědělství České republiky s výhledem do roku 2030 předkládá dlouhodobou strategickou vizi s cílem zvýšení konkurenceschopnosti a trvalé udržitelnosti českého zemědělství, potravinářství, rybářství, lesnictví a vodního hospodářství, dále dosažení přiměřené potravinové soběstačnosti v základních komoditách, vytvoření nových pracovních míst a zlepšení kvality života na venkově.
Strategie resortu MZe s výhledem do roku 2030 navazuje na dokument Strategie pro růst – české zemědělství a potravinářství v rámci společné zemědělské politiky EU po roce 2013 a na strategie lesního hospodářství, vodního hospodářství a dalších oblastí. Jejím hlavním účelem je posílení společného strategického rámce rozvoje celého komplexu odvětví agrárního sektoru umožňující nastavit principy a cíle nejen pro formování koncepčního přístupu v aplikaci nové společné zemědělské politiky EU, ale i pro oblasti potravinářství, lesního a vodního hospodářství a rozvoje venkova včetně aktualizace a doplnění indikativních ukazatelů a dalšího rozvoje a navazující optimalizace procesů strategického řízení v rámci resortu MZe.
Strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030 vychází ze Strategického rámce udržitelného rozvoje, přičemž je koncipována jako otevřený živý dokument a základní podklad pro strategické řídící procesy v rámci resortu ministerstva zemědělství a podklad pro spolupráci mezi resorty.
Dokument je převodníkem mezinárodních závazků ČR (OSN – Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj). Stanovuje gesční odpovědnost za naplnění Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) v ČR a klíčová opatření, které je pro realizaci těchto cílů třeba provést.
Součástí materiálu je popis východisek a principů Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj, popis návaznosti na relevantní strategické dokumenty ČR (ČR 2030, Strategie zahraniční rozvojové spolupráce 2018 – 2030), přehled relevance jednotlivých podcílů (17 SDGs je členěno do 169 podcílů) a popis monitorovacího a reportovacího rámce, jak globálního, tak národního.
Cílem Implementačního plánu je zajistit transparentní a efektivní řízení procesu implementace Strategie resortu Ministerstva zemědělství České republiky s výhledem do roku 2030 a zároveň zajistit efektivní nastavení Procesu monitoringu a hodnocení realizace Strategie v prvním období jejího naplňování. K podpoře tohoto procesu slouží karty cílů, karty opatření a tabulky indikátorů do kterých je dokument koncipován.
Dopravní politika je vrcholový strategický dokument Vlády ČR pro sektor doprava, Ministerstvo dopravy je institucí odpovědnou za její implementaci. Dokument identifikuje hlavní problémy sektoru a navrhuje opatření na jejich řešení. Vzhledem k šíři problematiky nemohou být řešení navržena do všech podrobností. To je úkolem navazujících strategických dokumentů k Dopravní politice (na bázi „akčních plánů“), které rozpracovávají jednotlivé oblasti řešené v Dopravní politice.
Dopravní politika určuje gesční odpovědnost a orientační termíny pro plnění jednotlivých opatření, způsob financování (nejedná-li se vyloženě o opatření organizačního charakteru) je rovněž navrženo jen rámcově a je rozpracováno v návazných strategických dokumentech.
Dopravní politika deklaruje to, co stát a jeho exekutiva v oblasti dopravy musí učinit (mezinárodní vazby, smlouvy), učinit chce (bezpečnost, udržitelný rozvoj, ekonomika, životní prostředí, veřejné zdraví) a učinit může (finanční a prostorové aspekty).
Základní témata, kterými se Dopravní politika v rámci dosažení svých cílů především zabývá jsou: harmonizace podmínek na přepravním trhu, modernizace, rozvoj a oživení železniční a vodní dopravy, zlepšení kvality silniční dopravy, omezení vlivů dopravy na životní prostředí a veřejné zdraví, provozní a technická interoperabilita evropského železničního systému, rozvoj transevropské dopravní sítě, zvýšení bezpečnosti dopravy, výkonové zpoplatnění dopravy, práva a povinnosti uživatelů dopravních služeb, podpora multimodálních přepravních systémů, rozvoj městské, příměstské a regionální hromadné dopravy v rámci IDS, zaměření výzkumu na bezpečnou, provozně spolehlivou a environmentálně šetrnou dopravu, využití nejmodernějších dostupných technologií a globálních navigačních družicových systémů (GNSS),snižování energetické náročnosti sektoru doprava a zejména její závislosti na uhlovodíkových palivech.
Implementační plán slouží k pokrytí „bílých míst“ (policy gaps) v dosahování cílů ČR 2030, tedy problémů a záměrů, která nejsou z hlediska aktivit veřejné správy vůbec či dobře pokryty stávajícími strategiemi. Pro některé cíle proto existují v implementačním plánu opatření, či doporučení, pro některé ne. Opatření jsou označována číslem specifického cíle a písmenem (např. 2.4.a), doporučení jsou označována číslem specifického cíle a římským číslem (např. 2.4.iii). Každé opatření je podáno v kartě, jež identifikuje konkrétní problém, popisuje formu řešení, vysvětluje intervenční logiku, určuje gestory a spolupracující aktéry a vyčísluje náklady (vč. informace o možných zdrojích financování.)
